Je to kniha o lidském neštěstí, beznaději a vnitřní nejistotě? Nebo o štěstí, naději a nalézání sebe? Rozhodně o bojím. Štěstí, naděje a sebenalezení ale nakonec vítězí, to je jisté. Není to ale vítězství pohádkové.
Příběh začíná jako děsivé snové drama mlhavým probouzením se vážně zraněného mladičkého lyžaře Bena Brauna. Svět je pro něj najednou cizí, k realitě nelze téměř dohlédnout, ze všeho vnímá jen útržkovité náznaky.
Probuzení je ale ještě horší, neboť Ben se musí vyrovnat s faktem, že přišel o obě nohy. Končí tím jeho život? Co bude dál? To jsou odpovědi, které je potřeba nejen hledat, ale jejich konkrétní a životu otevřenou variantu namáhavě vytvářet. Ne, nejde to lehce. I když mu pomáhá jak vstřícný nemocniční personál, tak jeho rodiče, sestra Vendy a kamarádi z lyžařského oddílu rozpačitý Oskar a sympaticky jedovatá Mikina. Vždyť ani oni to nemají jednoduché – nevědí, jak se chovat. Jak se mají na Oskara dívat? O čem mají mluvit? A jaká slova před ním vyslovit naopak nesmí? Jsou slovesa „jít“, „chodit“ a jejich varianty tabu?
Ben navíc začíná tušit, že není ještě všechno vyřčeno. Že v pozadí jeho tragického úrazu stojí něco, o čem ani jeho kamarádi ani personál nechce mluvit. Má to něco společného s Dankou? Dívkou, na kterou si Ben myslel? Záhada téměř detektivní…
Nakonec se ale Ben pustí do boje. Velkou vzpruhou pro něj je jeho spolupacient Emil, který je na tom již léta snad ještě hůře, ale nevzdal se. Toto přátelství mu pomáhá, vlastně pomáhá oběma. A své bolesti dokážou oba kluci s chutí léčit humorem – vtipem někdy infantilním, jindy cynicky drsným, ale vždy léčivým.
To všechno se zpočátku střídá s bolestivou léčbou, pak náročnou a rovněž bolestivou rehabilitací. Ben se učí stát na svých prvních umělých nohou. Touží však znovu sportovat, v čemž jej podporuje jeho lyžařský trenér. A tak Ben v čase mezi závody na vozíčcích s Emilem po nemocničních chodbách i při tréninku chůze na svých „prvonohách“ touží po dokonalých, ale drahých protézách, které by mu umožnily vrátit se ke sportu i do normálního života.
No ano, nakonec všechno dobře dopadne. Ben rozplete záhady minulosti, naučí se chodit, dostane se na gymnázium, získá dokonalé protézy a znovu sportuje. Svůj boj vyhrál. A našel nové přátele a snad i lásku. Ale… pohádka to není.
Kniha je primárně určena pro teenagery. Je psána lakonickým, svěžím jazykem, a i když řeší velmi závažné otázky (existenciální, morální, vztahové a samozřejmě zdravotní), je napsána bez jakéhokoli moralizování a bez zbytečných velkých slov. Střízlivě a úderně. A hlavně vtipně, jazykově originálně. Vtáhne proto do děje velmi lehce i dospělé, neboť i jich se Benův příběh týká – je nadčasový.
Velmi cenná je skutečnost, že autorka v textu zcela nenápadně a přirozeně předkládá i jakýsi základní, zhuštěný „manuál“ k problematice tělesného postižení. Manuál jak pro hendikepované, tak pro jejich okolí.
Kniha získala několik ocenění:
Cena učitelů za přínos čtenářské gramotnosti (SUK 2018); Cena dětí – 20 nejoblíbenějších knih (SUK 2018); nominace na Zlatou stuhu 2018; České literární centrum - výběrový reprezentační katalog pro zahraničí New Czech Books (Spring 2019)
O autorce:
Ivona Březinová chtěla psát ještě dřív, než se naučila číst. Dnes je psaní jejím koníčkem i zaměstnáním na plný úvazek. Píše převážně pro děti a mladé lidi. Leporela, pohádky, knihy o zvířatech, dětské encyklopedie, dobrodružné příběhy, životopisy. Má ráda náměty z historie i sci-fi. Říká, že některé knihy bolí. Když je totiž píše, prožívá všechno zároveň se svými hrdiny.
Ben Braun, hrdina knihy www.bez-bot.cz, je jedním z těch, kteří autorce při psaní sáhli do života. Ale stejně tak to dokázal desetiletý vozíčkář Julin z knihy Kluk a pes, Kryšpín, kterého vážné smyslové postižení konfrontuje se šikanou v knize Útěk Kryšpína N., nebo patnáctiletý Jeremiáš, jehož svět je v knize Řvi potichu, brácho vymezen mantinely nízkofunkčního autismu. Snad by sem patřil i malý Honzík a jeho pradědeček trpící Alzheimerovou chorobou v příběhu Lentilka pro dědu Edu. A své bitvy se životem svádějí i narkomanka Alice, gamblerka Ester a anorektička Martina v triptychu Holky na vodítku.
Ben Braun je mladý kluk, který má jako nadějný lyžař našlápnuto stát se vrcholovým sportovcem. K lyžování ho přivedl táta. Ivonu Březinovou také přivedl k lyžování tatínek. A k napsání příběhu o Benovi ji přivedl Emil, přesněji Nadační fond Emil. Bez něj by tato kniha nevznikla. K některým nejen sportovním výkonům totiž člověk potřebuje ještě zázemí a podporu.
„Benův příběh prožívám, jako bych mu nahlížela přes rameno,“ píše autorka Ivona Březinová. „Sleduji jeho počínání, jako bych sledovala jeho blog. Ale Ben není bloger. Zpočátku jím ani nemůže být; je jen plný bolesti a strachu člověka, z kterého se v několika vteřinách stal „ležák“. Prostřednictvím příběhu ale skenujeme jeho myšlenky, vidíme jeho tápání a boj s nepřízní osudu jakoby v přímém přenosu. I když je to příběh velmi osobní, je vzkazem pro spoustu lidí. Internet je veřejný prostor. Proto i název příběhu má podobu webových stránek.“
Ivona Březinová
