Korczak. Pokus o biografii

Janusz Korczak (22.7. 1878 nebo 1879 – 10. 8. 1942), vl. jménem Henryk Goldszmit, byl polský spisovatel, pedagog, veřejný pracovník, povoláním lékař, vychovatel a průkopník moderních teorií v pedagogice. Uctíval dítě jako autonomní bytost a kladl důraz na vývoj jeho osobnosti. Založil a přes třicet let vedl sirotčince Sirotčí dům (1912-42) a Náš dům pro polské sirotky (1919-36) ve Varšavě, zdůrazňoval jejich společenskou aktivitu, což popisoval v mnoha svých esejích. Proslul nejen svými výchovnými postupy, které zpracoval a také publikoval (Jak milovat dítě), ale i svou literární tvorbou pro děti, romány (Děti ulice, 1901, a Dítě salonu, 1906) a pohádkovými příběhy (např. Král Matýsek První, čes. 1987), který byl i zfilmován).

Během nacistické okupace Polska prokázal neobyčejné hrdinství, ochraňoval své svěřence nejprve ve Varšavě, v židovském ghettu, posléze i na jejich poslední cestě ve vyhlazovacím táboře v Treblince, kde dobrovolně zahynul společně s nimi.

Značnou pozornost mu věnoval polský filmový režisér Andrzej Wajda, který o něm a jeho varšavských sirotcích natočil v r. 1990 film Korczak.

Kniha Joanny Olczak – Ronikierové nazvaná Korczak, s podtitulem Pokus o biografii, zachycuje dobové události od první světové války až po tragické události té druhé. Věcně a šetrně pojednává o předválečných náladách v Polsku, zejména o antisemitismu. Rozsáhle popisuje dějiny polských Židů, kapitoly jsou protkávány i ukázkami z literární činnosti Janusze Korczaka, zejména z jeho Deníku v ghettu z května 1942. Tu a tam se objevují i vtipné židovské anekdoty.

Joanna Olczak – Ronikierová (1934), polská spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně, spoluzakladatelka slavné polské kabaretní scény Piwnica pod Baranami v Krakově, působila i v dalších polských divadlech. Napsala divadelní hru o Napoleonovi (Ja – Napoleon), úspěšnou divadelní podívanou V průběhu let, v průběhu dnů... (Z biegiem lat, z biegiem dni...), která byla uvedena i v televizním provedení v režii Andrzeje Wajdy. V roce 2001 získala literární ocenění NIKE a cenu Krakovská kniha roku za dílo pojednávající o své rodině V zahradě vzpomínek (W ogrodzie pamieci). Její další kniha Dějiny rodu Horowitzů byla přeložena do osmi jazyků.