Závěrečný díl tetralogie Geniální přítelkyně je románem o zralosti, o stáří, o kořenech a vykořeněnosti, o (ne)zmoudření a (ne)smíření. Vypráví o ztracených individuálních i kolektivních iluzích, privátní osudy jsou opět přirozeně propleteny s nedávnou historií mladé Italské republiky, která přišla na svět po referendu v roce 1946, jen o dva roky později než románové hrdinky, a která přestala existovat v roce 1994, po zhroucení dosavadního stranického systému. I Eleně a Lile se – každé jinak a jindy – zhroutí svět a hrozí jim, že zmizí v propadlišti dějin spolu s ním. Ale zatímco Lila po neviditelnosti vždy toužila, Elena, která pilně dřela na svém zviditelnění, to nehodlá dopustit. Téma vztahu života a fikce, velikosti a omezenosti literatury, konečnosti života a nesmrtelnosti knih, které v prvních třech dílech zůstávalo pod povrchem textu, se ve velkém finále stane klíčovým.
Neapolská tetralogie navazuje na tradiční román, ale zároveň přináší nový čerstvý vítr. Poskytuje čtenářům nejen to, co chtějí, ale mnohem víc, o čem ani nevěděli, že po tom prahnou. … Díky propojení vysokého a všedního umění se Ferrante jeví jako Dickens 21. století.
The Economist
Schováváte si nějaká slova pro mimořádné příležitosti? Nyní máte možnost je použít: geniální, odvážný a mistrovský! Tyto přívlastky přesně sedí na čtvrtý díl tetralogie Eleny Ferrante.
Charles Finch, The Chicago Tribune
Příběh Lily a Lenù není soukromý. Jejich neúspěch je neúspěchem italské první republiky, je to krach poválečného ekonomického zázraku… Ferrante uspěla tam, kde mnozí jiní selhali, nejen proto, že píše líp a umí spojit rozum s emocemi jako málokdo, ale také proto, že možná jako první prošla dějinnou křivku zezdola, z pohledu těch, pro něž společenský vzestup nebyl sociologickou definicí, nýbrž hranicí mezi životem a přežitím.
Andrea Colombo, Il manifesto
Elena Ferrante má své hrdinky zažité natolik důvěrně, že je schopná vykreslit, jak jediné rozhodnutí, jediná událost či nedorozumění mohou spustit dominový efekt napříč rodinami a sousedy, jak se hluboká propast mezi matkou a dcerou může přenášet z generace na generaci a jak hluboké kořeny sahající daleko do minulosti má současná společenská situace.
Michiko Kakutani, The New York Times
Příběh přátelství dvou žen, Lily a Eleny, vyprávěný na tisíci osmi stech stranách cyklu Geniální přítelkyně, obnažuje touhy, fantazie, emoce, závist, zášť a žárlivost, ty nejtajnější myšlenky a nejpalčivější zážitky, od násilí ze strany otců a partnerů po napjaté a nedořešené vztahy s matkami.
Paola Splendoreová, Lo Straniero
O skutečnou totožnost Eleny Ferrante se literární obec zajímá už od počátku devadesátých let, kdy vyšla románová prvotina L’amore molesto (1992, Tíživá láska) osob(y) publikující(ch) pod tímto jménem. Mezinárodní úspěch tetralogie Geniální přítelkyně, tvořené romány L’amica geniale (2011, Geniální přítelkyně), Storia del nuovo cognome (2012, Příběh nového jména), Storia di chi fugge e di chi resta (2013, Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou), Storia della bambina perduta (2014, Příběh ztracené holčičky), dal podnět k intenzivnějšímu pátrání po její identitě.
Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. S jejím vypravěčským mistrovstvím, které není založeno na narativních experimentech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech, se už mohli čeští čtenáři setkat v románě Dny opuštění (2011).
Její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování (1995, r. Mario Martone a 2005, r. Roberto Faenza), nyní se na motivy tetralogie Geniální přítelkyně chystá v produkci společnosti HBO a italské RAI osmidílný televizní seriál.
