Žil jsem zbytečně

Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně" od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa". Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity. Václav Havel Máte v rukou knihu, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zemřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně", jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem. Podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války). Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá - od práce v novinách (Československý deník,Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo) přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory,profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární ambice, čemuž vděčíme také za vznik této pozoruhodné knihy. Encyklopedické heslo „Jiří Hejda": Hejda Jiří, 25. 2. 1895 Praha - 25. 4. 1985 tamtéž, č. národohospodář, novinář, publicista a spisovatel. 1914-20 studoval práva na č. univerzitě v Praze (studium přerušena za 1. svět. války, kdy byl nucen narukovat do rak.-uh. armády). 1919 redaktor deníku Tribuna, 1919-26 redaktor Československého deníku, posléze tajemník zeměd. komory a profesor obch. akademie v Olomouci. Od 1926 spolupracovník Peroutkovy Přítomnosti, 1928-30 národohosp. redaktor Lidových novin, 1930-1935Českého slova, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova. 1935-37 gen. sekretář, 1937-39 gen. ředitel koncernu ČKD. Za nacist. okupace činný v domácím odboji (Polit. ústředí). 1939-48 majitel a ředitel Továrny kuchyňských zařízení; 1945-48 spolupracovník Svobodného slova a Dneška, autor hosp. programu nár. soc. strany. 1946-48 člen Ústřední plánovací komise za nár. soc. stranu. V prosinci 1949 zatčen, obviněn z protistát. činnosti a v červnu 1950 v procesu s M. Horákovou odsouzen k doživotnímu žaláři; 1962 amnestován. Autor řady podnětných národohosp. prací (Hospodářská funkce akciové společnosti, 1930; Světová hospodářská krise a nezaměstnanost, 1932; Problémy světové hospodářské krise, 1933; Krise a spotřeba, 1935), děl publicistických (V zemi hákového kříže. Německo v srpnu 1934, 1934) i beletristických (román Útěk, 1969; novela V pasti, povídky, sonety) a memoárů Žil jsem zbytečně.