V souboru dvanácti povídek autor zachytil jak předrevoluční osudy různorodých hrdinů, tak peripetie, s nimiž se potýkala společnost v devadesátých letech. Výjimku tvoří literární zpracování pohnutého života italského šlechtice z doby renesance, které autor pojal v duchu tehdejších žánrů. Společ
...
V souboru dvanácti povídek autor zachytil jak předrevoluční osudy různorodých hrdinů, tak peripetie, s nimiž se potýkala společnost v devadesátých letech. Výjimku tvoří literární zpracování pohnutého života italského šlechtice z doby renesance, které autor pojal v duchu tehdejších žánrů. Společným rysem Moníkových povídek je nadsázka, lehkost jazyka a melancholická poetičnost, která prosvítá v mnohých jeho textech. Propracovanost postav ukazuje na autorovu výbornou znalost lidí ze širokého spektra společnosti od mafiánského podsvětí až po nejbohatší vrstvy, z nichž nejlépe vychází takzvaný obyčejný člověk, který se často nechtěně a proti své vůli stává hrdinou. Na lidské slabosti nahlíží autor s ironií, přesto však laskavě a s pochopením.
Josef Moník (1952) vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a pracoval jako nakladatelský právník. Absolvoval postgraduální kurz Estetika a literární kritika na Filozofické fakultě, který zakončil prací Občan Orson Welles. Od začátku osmdesátých let přispíval do samizdatového časopisu Lázeňský host, po listopadu do různých periodik a povídkových souborů. V roce 1989 zvítězil s básní „A Kerouac’s Grave“ v literární soutěži Harvardovy univerzity. V roce 2010 obdržel stipendium Literaturhausu Hamburg. Překládá z němčiny (Libuše Moníková, Mark Divo, Oliver Zybok) a z angličtiny (Vladimir Nabokov, Christopher Coe, Frank McCourt, Annie Proulxová, Mark Slouka). Samostatně vydal čtyři prózy: Neser bohy (2004), Psi bez rodokmenu (2008), Schweik It Easy (2011, nominace na Magnesii Literu) a Povodeň (2018). Své dílo doplnil v roce 2013 sbírkou povídek Prostitutky. Od převratu je tlumočníkem na volné noze, má dvě děti a žije v Praze.
