Ve druhém románu Eleny Ferrante, stejně jako ve všech pozdějších, je hlavní hrdinkou žena stržená vírem svých emocí a dávných vzpomínek. Olgu, spisovatelku žijící v Turíně, která se vzdala své kariéry ve prospěch rodiny, opustí zdánlivě bezdůvodně manžel a nechá ji topit se v pochybách a klamných nadějích na jeho návrat. Olga se nejprve snaží žít jako doposud a zůstat za všech okolností klidná, ale do mysli se jí neustále vkrádá vzpomínka z jejího dětství v Neapoli na opuštěnou ženu, kterou ona sama přezdívá Chudinka. Té se za žádnou cenu nechce podobat, ale jak se odkrývají důvody manželova odchodu, propadá se stále víc do beznaděje, deprese a neschopnosti postarat se o svou rodinu. Elena Ferrante dokázala pád své hrdinky na dno vylíčit s naléhavou intenzitou a detailně popsala hluboké výkyvy mezi zdánlivým vnitřním klidem a hysterií, které doprovázely Olžin přerod závislé ženy v samostatnou bytost.
O skutečnou totožnost Eleny Ferrante se literární obec zajímá už od počátku devadesátých let, kdy vyšla románová prvotina Tíživá láska (L’amore molesto, česky 2018) osob(y) publikující(ch) pod tímto jménem. Mezinárodní úspěch tetralogie Geniální přítelkyně (L’amica geniale I–IV, 2011–2014), která vyšla česky v nakladatelství PROSTOR v letech 2016–2018, dal podnět k ještě intenzivnějšímu pátrání po její identitě.
Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Její vypravěčské mistrovství není založeno na experimentech či netradičních postupech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech.
Její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování (1995, r. Mario Martone, a 2005, r. Roberto Faenza). Na motivy prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně připravila společnost HBO v koprodukci s italskou RAI osmidílný televizní seriál s premiérou v listopadu 2018.
Inteligentní román plný temnoty i komiky, který vévodil žebříčku italských bestsellerů téměř rok, byl přeložen do více než dvanácti jazyků a v roce 2005 se dočkal zfilmování, vykresluje houževnatost i zranitelnost ženské hrdinky.
Publishers Weekly
Elena Ferrante, která navzdory četným spekulacím o své identitě trvá na zachování anonymity, znázorňuje svou hrdinku ve zdánlivě obyčejném příběhu nově a neotřele. Kontrast mezi Olžiným důkladným sebezkoumáním a naprostým nedostatkem sebevědomí je vylíčen s mimořádnou věrohodností.
Jean Hanff Korelitzová, The New York Times
Román Eleny Ferrante vás zasáhne, osloví vaše emoce a v nitru zanechá nesmazatelnou stopu. The Guardian
Ferrante líčí zkušenost opuštěné ženy natolik upřímně a důvěrně, až mohou mít čtenáři pocit (a měli by ho mít), že znají hrdinku osobně. Kat Stoeffelová, New York Magazine
Nemilosrdný hlas tohoto románu, který se zavrtává hluboko do duše, vypráví příběh nejen o ničení a vnitřním rozkladu, ale také o znovuobjevené síle a touze odrazit se ode dna.
GM Ghioni, Critica letteraria
