Jaderné zbraně se řadí k nejnebezpečnějším zbraním hromadného ničení a jejich případné nasazení by se nejenom dotklo napadené země, nýbrž by mohlo znamenat i zánik veškeré civilizace na naší planetě. Jejich hrozivou sílu demonstruje fakt, že v polovině 80. let vytvářel světový jaderný arzenál 5000× ničivější sílu, než
...
Jaderné zbraně se řadí k nejnebezpečnějším zbraním hromadného ničení a jejich případné nasazení by se nejenom dotklo napadené země, nýbrž by mohlo znamenat i zánik veškeré civilizace na naší planetě. Jejich hrozivou sílu demonstruje fakt, že v polovině 80. let vytvářel světový jaderný arzenál 5000× ničivější sílu, než byla použita během 2. světové války. I přes konec studené války mají tento druh zbraní ve výzbroji především její bývalí aktéři - Rusko a USA: Rusko cca 5000 strategických hlavic, USA 8000 hlavic; zbývajících cca 1000 hlavic je rozděleno mezi Francii, Velkou Britá nii a Čínu. Oproti dobám studené války je jejich počet na základě bilaterálních dohod Rusko - USA neustále snižován, zbývající strategické hlavice však stále stačí k likvidaci veškeré civilizace. Demontované hlavice jsou navíc pouze zakonzervovány a v případě hrozby mohou být během několika dní opět aktivovány. Předkládaná práce se podrobně zabývá třemi oblastmi širšího pojetí jaderného odzbrojení: zákazu jaderných zkoušek, vytváření bezatomových pásem a bránění šíření atomových zbraní. Na rozdíl od dohod, jež vedly ke snížení počtu jaderných zbraní, sehrály u uzavírání smluv ostatních skupin klíčovou úlohu mezinárodní organizace, především pak OSN. Mezinárodněprávní analýza dohod, systémy kontroly jejich dodržování a role OSN v procesu regulace a úpravy jaderného zbrojení jsou tak těžištěm monografe.
