Španělské ptáčky

Jeroným je přiměřeně zdevastovaný čtyřicátník. Kvůli tomu, jak je člověk při sešněrovávání rolek opatlaný hořčicí, vaří Jeroným španělské ptáčky sporadicky. Na druhou stranu je tohle jídlo sympatické svým rytmem. Beefsteak to je báseň, několik veršů, víc či míň, podle toho jak ho kdo rád propečený a konec. Zato u ptáčků lze výběrem komponentů do rolek a omáčkou sklenout příběh. Příběh s nepříliš komplikovanou zápletkou, přiměřeně dlouhý a se svižnou pointou. Jeroným píše po větách. Veškeré jeho knihy vznikly poslepováním vět načmáraných do notesu při vaření. Do toho notesu, který momentálně leží na kuchyňské lince u sklenice sterilovaných okurek. Mezi třetím a šestým lahvovým pivem se Jeronýmovi píše i vaří nejlépe. Dosud to jsou jenom nahrubo pokrájené věty vhozené na pánev. S třetím pivem se ale uděje cosi těžko postižitelného a Jeroným tiše sleduje a nechá to probíhat a nechá věty na pánvičce přismahnout. Jeronýmův otec je naprostý virtuóz v užívání ovladače na televizi. Co se podle učebnic psychologie o nonverbální komunikaci sděluje postavením těla, to jeho otec v neměnné pozici v polosedu na kanapi, opřen o levý loket, řekne ovladačem.
Hra má název Španělské ptáčky z dobře promyšleného důvodu. Od samého počátku je v ní pod slovy banálních dialogů přítomna nevyřčená otázka, zda se soustem odervaným ve vzteku i s kusem niti otec zadusí nebo ne.