Tato kniha pojednává o překvapivých a někdy znepokojivých projevech chování, které jsou u ptáků na denním pořádku, o činnostech, které výrazně a někdy škodolibě vyvracejí naše obvyklé představy o tom, co je u ptáků „normální“ a čeho jsme si mysleli, že jsou schopni.
Jennifer Ackermanová na základě aktuálních vědeckých poznatků převrací tradiční pohled na způsob, jak ptáci žijí, jak spolu komunikují, získávají potravu, páří se, vychovávají mláďata a přežívají. Odhaluje jejich pozoruhodnou inteligenci i strategie a schopnosti, které jsme kdysi připisovali výhradně lidem: klamání, manipulaci, podvádění, únosy, zabíjení potomků, ale také důmyslnou mezidruhovou komunikaci, spolupráci, součinnost, altruismus, kulturu a hru. Některé z těchto mimořádných způsobů chování jsou tak zapeklité, že posunují hranice samotné „ptákovitosti“ – tedy ptačí podstaty.
Je zřejmé, že neexistuje jen jediný ptačí způsob života, ale spíše ohromující škála druhů s odlišným vzhledem i životním stylem. Ptáci se mezi sebou liší v každém ohledu, v opeření, tvaru těla, zpěvu, letu, ekologické nice i v chování. A právě to na nich milujeme. Rozmanitost biology fascinuje. A fascinuje i pozorovatele ptáků (birdwatchery), nutí je sepisovat seznamy druhů, jež během svého života viděli (life listy), cestovat do vzdálených koutů zeměkoule za vzácnými druhy nebo skočit do auta a jet se podívat na zbloudilce přivátého bouří či vyrazit do lesa a pískat a hvízdat, aby přilákali jakéhosi nenápadného budníčka.
Pozorujte chvíli ptáky a uvidíte, že různé druhy dělají i ty nejvšednější věci naprosto odlišným způsobem. Tuto rozmanitost odrážejí i výrazy, kterými popisujeme naše vlastní extrémní chování. Jsme sovy, nebo skřivani; nosíme se jako pávi, nebo jsme ošklivá káčátka; jsme dravci, nebo holubičí povahy; noční ptáci, nebo ranní ptáčata. Cukrujeme, kdákáme a krákoráme. Hudráme, sýčkujeme, vejráme, lelkujeme, datlujeme. Jsme blbouni nejapní nebo slepice. Jsme nafoukaní jako holub bublák nebo zmrzlí jako drozd. Spíme jako dudci a nadáváme jako špačci. Děláme volavky a kavky. Máme mezi sebou straku nebo kukaččí mládě. Jsme oškubaní jako kuře a pěkně jsme se vybarvili. Vylétli jsme z hnízda, jsme vykutálení ptáčci a děláme ptákoviny. Naparujeme se, tokáme, zařizujeme si hnízdečko lásky, jsme jako hrdličky, ale umíme být i jako supi. Někteří z nás zobák nezavřou po celý den, jiní ho ani neumějí pořádně otevřít. Mluvíme, jak nám zobák narostl, někdy ho ale musíme držet, abychom přes něj nedostali.
