Než stromům dojde dech

STROMY SE BEZ LIDÍ HRAVĚ OBEJDOU, ALE MY BEZ STROMŮ NE

I kdybychom kvůli klimatickým změnám přivedli planetu na pokraj zkázy, stromy by se za každých okolností dokázaly vrátit. Dokonce i po obdobích sucha, ničivých požárech, rozsáhlých polomech a zpustošení lidskou činností znovu vyrostou.

Osud lesů a osud lidstva jsou nerozlučně spjaty. A ne­chápejte to v přeneseném slova smyslu, ale doslova. Co vám možná bude znít pesimisticky či děsivě, může být ve skutečnosti důvodem k velké naději. Stromy totiž tvoří natolik efektivní sociální komunity, že se se změ­nami klimatu, alespoň tedy s těmi aktuálními, dokážou většinou obstojně vyrovnat. A nejen to: stromy jsou pro nás i nejlepší možností, jak z atmosféry odstranit skle­níkové plyny, a to mnohem efektivněji, než kdy zmohla jakákoli technika. Stromy navíc silně ochlazují místní klima, a dokonce výrazně zvyšují množství dešťových srážek.

To všechno stromy nedělají pro nás, ale samy pro sebe. Ani ony nemají v lásce přílišné horko a sucho, jen­že na rozdíl od nás dokážou termostat nastavit na niž­ší teplotu. Bukům, dubům ani smrkům přitom nebyly schopnosti k tomu nezbytné dány do vínku jen tak. Na své dlouhé pouti od semenáčku ke vzrostlému stromu se musely naučit, jak se změnami nakládat. Ne každý exemplář to dokáže. Tyto obří rostliny se od sebe totiž vzájemně velmi liší stejně jako lidé – a ne všechny se učí stejně rychle a činí vždy správná rozhodnutí.