Boží bojovníci

Nastal rok Páně 1427. Pamatujete si ještě, co přinesl?
Na jaře vydal papež Martin V. bulu Salvatoris omnium, v níž proklamoval nutnost další křížové výpravy proti českým kacířům. Zanedlouho byla sešikována kruciáta, která měla husitské apostaty ztrestat ohněm a mečem. Výprava byla důkladně připravena, peníze, věc pro vedení války prvořadá, byly pečlivě nashromážděny. Tentokrát, světe div se, je nikdo nerozkradl. Jedni kronikáři míní, že křižáci byli poctivější, jiní tvrdí, že zlaťáky byly prostě jen lépe hlídány.
Kruciáta se hnula začátkem července, týden po svátku Petra a Pavla, překročila hranice a vtrhla do Čech, značíc svou cestu mrtvolami a požáry. Inu, horké bylo to léto roku 1427.
Ptáte se, co na to boží bojovníci?

Reynevan a Samson si pohodlně žijí v Praze, zatímco Šarlej se přidal k husitským polním vojskům, což je – jak on tvrdí – skvělá příležitost k nenápadnému hromadění majetku z kořisti. Přesto se však nejlépe aklimatizoval Reynevan. Učení kolegové na universitě, práce ve špitálu, ženy, víno a v neposlední řadě i přátelé mágové – takové prostředí mu opravdu svědčí. Reynevan se dokonce přidal ke kališníkům a tak definitivně potvrdil svou příslušnost a sympatie k husitům. Avšak pozor – náš hrdina se už nehodlá zcela spoléhat jen na boží ochranu a sám se aktivně procvičuje v zacházení s rozličnými zbraněmi.
Žádná idyla netrvá věčně a po dvou letech je třeba vydat se na cesty. Husité se chystají „navštívit" Slezsko, a tak jsou hrdinové vysláni zpět do jámy lvové s navýsost důležitým posláním. Mají připravit půdu pro nájezd. Není potřeba dodávat, že ve Slezsku jim stále hoří půda pod nohama, neboť po událostech před dvěma lety se z Reynevana stalo cosi na způsob bubáka, kterým se straší děti. Reynevan jde na svou misi částečně z přesvědčení, že dělá správnou věc, částečně proto, že se chce setkat se svou milou, a částečně proto, že hodlá s pomocí husitů splatit staré účty se svými četnými nepřáteli. Jenže poslušný nástroj se může velice snadno změnit v nemilosrdného pána...