Román o starém kontinentu, který je tak nabitý minulostí, až už v něm nezbývá místo pro budoucnost.
Známý spisovatel přijíždí do Grandhotelu Evropa, aby se zde psaním románu vypořádal se ztroskotáním osudového vztahu. Kdysi přepychový hotel pomalu chátrá, stejně jako v autorových očích upadá i mocný a
...
Román o starém kontinentu, který je tak nabitý minulostí, až už v něm nezbývá místo pro budoucnost.
Známý spisovatel přijíždí do Grandhotelu Evropa, aby se zde psaním románu vypořádal se ztroskotáním osudového vztahu. Kdysi přepychový hotel pomalu chátrá, stejně jako v autorových očích upadá i mocný a skvostný stejnojmenný kontinent, který se v posledních letech stal skanzenem a lunaparkem pro turisty.
Zatímco hrdinové románu pátrají po posledním Caravaggiově obrazu a cestují do nejrůznějších koutů světa, Grandhotel Evropa zaplavují turisté z Číny. Ilja Pfeijffer se v košatém vyprávění plném historických a literárních odkazů zamýšlí nad migrací, sexem i uměním a ilustruje, jak se Evropa i zbytek světa mění pod náporem globalizace a masového turismu.
–––
en málokdy se objeví román, který tak geniálně propojuje tragický, ale nádherný milostný příběh s vážnými, avšak i vtipnými úvahami o fenoménu zvaném Evropa. Grandhotel Evropa je milostný dopis starému, milovanému, k smrti znavenému, a přesto úžasnému kontinentu.
— De Limburger
Stejně jako je renesanční katedrála plná soch, je tento román plný příběhů. Proud vyprávění pádí od jednoho udivujícího vnitřního příběhu k dalšímu, přičemž jeden je originálnější než druhý, od vybroušeného dialogu k pečlivě propracované pointě. Pfeijffer se ve své imaginaci nevyhýbá ani romantice a kulturně-historickým pojednáním. Jeho román je studnicí neotřelých postřehů.
— Freie Presse
Ať už Pfeijffer píše o uprchlících, masovém turismu, globalizaci, selfies, nebo o Caravaggiovi, jeho jazyková ekvilibristika skýtá potěšení, které okouzluje až do poslední stránky.
— Het Laatste Nieuws
