Sociologický esej, psaný v dějinotvorných měsících roků 1989 a 1990, vychází po dvaatřiceti letech od svého vzniku ve čtvrtém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stá
...
Sociologický esej, psaný v dějinotvorných měsících roků 1989 a 1990, vychází po dvaatřiceti letech od svého vzniku ve čtvrtém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.
„Ze socialismu jsme vyklouzli tak snadno, protože kapitalismus pro nás byl připraven už v něm. Do kapitalismu se vpravujeme tak těžko, protože ten náš byl už v něm připraven“ komentoval autor další vývoj v druhém vydání v rozsáhlé předmluvě „Co jsme před deseti lety nevěděli“. Pro třetí vydání v roce 2009 pak napsal kratší předmluvu, která vztahuje jeho text k aktuální situaci národní paměti: Víme po dvaceti letech víc? Nezapomněli jsme i to, co jsme před dvaceti lety věděli?
