Novinář a esejista Karel Hvížďala je proslulý rozhovory s významnými osobnostmi především českého politického a kulturního světa. Tentokrát navazuje zcela osobním vyprávěním na rozhovory s Jiřím Přibáněm Hledání dějin a Hledání odpovědnosti a na sérii vzpomínkových knih shrnutých do souboru Věta jako povolání. Ve svých „deníkových“ záznamech necelého roku zachycuje své niterné, soukromé úvahy, vzpomínky, komentáře i obavy na pozadí domácích i světových událostí, eskalujících k fatálnímu napadení Ukrajiny Ruskem, k válce. V mozaice aktuálních zpráv z tisku o domácí předvolební i povolební situaci se střídají informace o probíhající pandemii a stupňujícím se napětí na mezinárodní scéně s drobnými, zdánlivě pitoreskními příhodami. Text oživují úryvky z korespondence s blízkými lidmi, jako jsou Jiří Suchý nebo Jacques Rupnik. Kniha je tak živým obrazem stavu (nejen) „soukromé“ autorovy planety.
V roce 2021, v tomto roce zloděje štěstí se rozhodl vést Karel Hvížďala rozhovor s dobou, která je stále hloupější: myšlenek má poskrovnu a kdo ví, zda to, co má, jsou vůbec ještě myšlenky. Díky této jeho knize víme, proč tomu tak je: chybí jim podstatný předpoklad, vědomí toho, jak zde říká, že myšlení je mravní úkol.
Miroslav Petříček (filozof, Univerzita Karlova)
Psaní je past, do níž se Karel Hvížďala snaží chytat čas. Ten nakonec zase uteče mezi prsty, ale stopa slov, kterou po sobě zanechá, už nikdy nezmizí. Karlova modlitba času, amen existence.
Petr Fischer (publicista a esejista)
