Kodaňská trilogie

Niterná zpověď jedné z nejvýznamnějších dánských autorek dvacátého století 

V Dánsku již kultovní trilogie, původně vydaná ve třech útlých knihách, zavádí čtenáře do Kodaně mezi třicátými a sedmdesátými lety dvacátého století. Tove Ditlevsenová vypráví svůj životní příběh: pocházela z prostého dělnického prostředí a snažila se z něho co nejdříve uniknout do světa literatury. Kniha zobrazuje složitá ženská přátelství, manželství bez citu a porozumění, mateřství a nechtěná otěhotnění, milostná vzplanutí, rozpolcení mezi dvěma muži, závislost na alkoholu a drogách, ale především závislost na psaní. 

Autorka se v pouhých sedmnácti letech stala slavnou básnířkou, ovšem věnovala se i psaní novel, románů, povídek, esejů a především memoárů. Svůj život ukončila roku 1976 sebevraždou. Ačkoliv ji soudobá kritika kvůli dělnickému původu i prostému faktu, že je žena, nebrala příliš vážně, nakonec se vypracovala v jeden z nejnaléhavějších hlasů dánské literatury dvacátého století a se stejnou intenzitou oslovuje čtenáře po celém světě i dnes. 

–––

Nezpochybnitelné mistrovské dílo, které dokáže zaplnit jistý druh vnitřní prázdnoty. […] Tak trochu jako kdybyste zjistili, že hrdinky neapolské tetralogie Eleny Ferrante opravdu žily.
— The New York Times 

V dnešní individualistické kultuře se spisovatelé tak často zaobírají vlastním životem, že se čtenář brzy začne nudit. Jako hotové zjevení stojí proti této tendenci bezohledná zpověď Tove Ditlevsenové z roku 1971 — autorka je ve svém líčení života podle středostavovských norem zcela nekompromisní, ovšem tato neúprosnost ve stejné míře dohání i ji, její manžele a okolí.
— Weekendavisen 

Ačkoliv je Kodaňská trilogie jen malou částí autorčina mimořádného odkazu, už sama evokace souboje ženy z dělnické třídy s představiteli kulturní elity nebo s vlastními démony z ní dělá mistrovské dílo.
— The Guardian