„Klidné, nijak se neprojevující dítě je v pořádku.“
„Plačící a vztekající se dítě je rozhodně potřeba usměrnit.“
Známá americká vývojová psycholožka a zakladatelka systému vědomého rodičovství Aletha Solterová se v této příručce snaží vysvětlit podstatu podobných výchovných přesvědčení, vyvrátit je a nahradi
...
„Klidné, nijak se neprojevující dítě je v pořádku.“
„Plačící a vztekající se dítě je rozhodně potřeba usměrnit.“
Známá americká vývojová psycholožka a zakladatelka systému vědomého rodičovství Aletha Solterová se v této příručce snaží vysvětlit podstatu podobných výchovných přesvědčení, vyvrátit je a nahradit účinnějším přístupem.
Publikace nabízí stručné seznámení s metodou vědomého rodičovství a postupy pro spontánní vyhojení z větších i menších traumat. Zabývá se neurobiologickými aspekty dětského traumatu, jako je nadměrné nabuzení či disociace, a souvislostí traumatu se vzpomínkami a posttraumatickými reakcemi. Uvádí základní principy toho, jak se následků traumatu šetrně zbavit vytvořením prostoru pro ventilaci prudkých emocí a zajištěním prožitku bezpečí a přijetí, i příklady nápaditých her podporujících opětné šetrné prožití traumatu, často s využitím humoru a smíchu. Rovněž upozorňuje na chybné interpretace pokusů dítěte zpracovat následky traumatu během hry. Je tu popsáno například trauma z návštěvy u zubaře, z rozvodu rodičů, z operace, ze zneužívání, z návštěvy na pohotovosti i z prožitku přírodní katastrofy.
Každá praktická kapitola je uzavřena přehlednou tabulkou vhodných postupů a poukazem na možné chybné interpretace reakcí dítěte.
