Mluvní projev v českém veřejném prostoru se vyznačuje preferováním určitých jazykových praktik, jež ve svém souhrnu odrážejí a reprodukují polarizovaný, vzájemně hierarchizovaný obraz dvou sociálních pohlaví se specificky „ženskými“ a „mužskými“ charakteristikami a doménami. Autorka se soustředila na vyjadřovací praxi
...
Mluvní projev v českém veřejném prostoru se vyznačuje preferováním určitých jazykových praktik, jež ve svém souhrnu odrážejí a reprodukují polarizovaný, vzájemně hierarchizovaný obraz dvou sociálních pohlaví se specificky „ženskými“ a „mužskými“ charakteristikami a doménami. Autorka se soustředila na vyjadřovací praxi ve veřejném prostoru z hlediska reprezentací ženství: k základním otázkám patří, do jaké míry si uvědomujeme vevázanost mluvního jednání do sociálního kontextu, jak se genderové normy a očekávání promítají do jazyka a jak je lze prolomit.
Český jazyk disponuje mimořádně bohatým rejstříkem prostředků a strategií jak pro konstruování tzv. tradičních genderových a sexuálních identit, tak i k pěstování kultury vyváženého vyjadřování; chceme-li utvářet svůj mluvní projev svobodně, učinit jej výrazem své osobnosti a nenechat se manipulovat stereotypy a koncepty, je kritická reflexe vnějších vlivů nezbytná. Lingvistika genderových a sexuálních identit se v české jazykovědě řadí k novějším oborům – na interdisciplinární výzkumy a účast české jazykovědné obce v nich čeká mnoho zajímavých témat s významným aplikačním potenciálem pro média, instituce i veřejnost. Svými texty do knihy přispěli Dennis Scheller-Boltz a Pavla Špondrová.
