První díl epické fantasy série z pera nové naděje české fantastiky
Královnu divoženek Ymiru považuje většina válečníků za nepředvídatelného šílence, stejně jako její divoké následovnice. Bojovat, krvácet, žít — a bezpodmínečně to milovat!
A teď má Ymira novou divokou kartu, Arachné Isarell. Dívka, která pochází ze staré rasy grai, dokázala dva roky přežít v nehostinné krajině Stínu s jediným cílem — aby se mohla ke královně divoženek připojit a pod jejím velením se stát nejnebezpečnější zbraní Aithry.
Proti nim stojí jeden z nejslibnějších dědiců andělské rasy — princ Daimón, v jehož službách se nachází i mladý Bastien Demnogonis.
Isarell i Bastien se stávají loutkami v nebezpečné hře bezohledných intrikánů. Ve hře, na jejímž konci buď stanou jako vítězové, nebo při ní přijdou o život. Ve světě, který ovládají zářiví jorrei, po lesích se prohánějí krvelační sarrei a mezi lidskými kmeny se probouzejí staré síly, totiž není místo pro slabé.
Zlatá grai je úvodem strhující fantasy série, jež vás polapí a nepustí, dokud jí neprotančíte až na poslední stranu.
–––
Zlatá grai je úvodním dílem ságy, se kterou přichází debutantka na literárním poli Kristina M. Waagnerová. Možná si řeknete, že českých autorů, kteří toužili psát rozlehlé ságy, už jste pár zažili. Ale Zlatá grai patří mezi ty knihy, které vám utkví v paměti.
— Fantasy Planet
Zlatá grai Kristiny M. Waagnerové je úkaz — debut, který se tempem, řemeslnou zručností i nápaditou výstavbou vyrovná románům daleko zkušenějších hvězd žánru. Je to fantasy, jež se vyznačuje promyšleným a nelítostným světem, ale i množstvím živých a nepředvídatelných postav, na jejichž cestu v dalších dílech se nesmírně těším.
— Jiří Štěpán, Host
Kdo sáhne po této knize, přidá se k divoženkám. Do světa intrik, bojů a krve.
— Tereza Kadečková, autorka románu Ve větvích Yggdrasilu
Probrala se s přicházejícím soumrakem, hladová, žíznivá, malátná. S první šarlatovou hvězdou, která se zatřpytila na východním obzoru, se kdesi za ní ozvalo strašlivé zavytí — hon pokračoval. Sarrei ji evidentně chtěli dostat. Stůj co stůj! […]
Slyšela, jak se k ní blíží. Ten zvuk ji děsil ve snech. Svištění vzduchu a lámání větví, jak těžká těla klouzala na kožnatých křídlech v jejích stopách. Vytí, kterým se Lovci mezi sebou dorozumívali. Cvakot ostrých zubů.
Věřila, že dokud se nezastaví, nedohoní ji. […] Budou se za ní hnát, dokud ji nedostanou a neodvlečou do Tmy.
[…] Zoufalství, strach i vyčerpání přehlušil vztek a divoké odhodlání.
S myšlenkami upřenými k doaréh se otevřela intuici. Nechala se prostoupit pradávnými silami, kterým její lid sloužil, a změnila směr. K Maintré.
— ukázka z knihy
