RADOST D.D.

D.D. RADOST je strhující rekonstrukcí ztraceného osudu a úředního spisu.

Autor na pozadí příběhu dr. Horáčka, pátrá po posledních dnech člověka, který se obětoval, aby dnešní doba mohla být alespoň tak šílená, jak se zdá. D.D. Radost není o soukromé radosti ukoptěného úředníčka, ale o rozměru pošetilosti lidstva, které v příběhu zastupuje drobný český lid, dobrý ve své radosti a neúprosný v improvizaci. Dílo vzdá hold předlistopadové psychiatrii, která se dala zneužit k politickému nátlaku a třídnímu boji, jen nezřídka (výjimka, jak známo, často potvrzuje pravidlo). Tato je jeden s mírnějších případů.

V textu jsou citovány dosud nepublikované verše básníka Pumlického, připomínající výročí jeho úmrtí, které připadá na tento rok.

 Kniha vypráví příběh právníka Horáčka, který je pověřen vyšetřit existenci neobvyklé přidružené výroby JZD Radost v socialistickém Československu, na počátku 80. let dvacátého století. JZD Radost slibuje svým "klientům" opravdové štěstí. Zákazníky lákala na venkovské prostředí, krásné lidi a přidruženou výrobu, aniž tím cokoli konkrétního vlastně prozrazovala. Mladý a bezbřeze nezkušený právník Horáček je svými nadřízenými vyslán, aby JZD podrobil důkladné kontrole. Po letech je v Libeňském vetešnictví nalezen psací stůl Dr. Horáčka a ve zpříčeném šuplíků zapomenutý spis k celému případu... a tady začíná náš příběh (šuplík se naštěstí nedostal do fondů Památníku národního písemnictví, ale do nenechavých rukou autora).

 D.D. ve spojení s názvem RADOST odkazuje ve knize na několik institucí. Od proslaveného Dětského Domova Radost, přes Domov Důchodců Radost, Domov Duše Radosti, až po Družstevní Dílny RADOST, které jsou analogii na nepříliš známou část, (nikdy v plném rozsahu nespuštěného), projektu přidružené výroby JZD Sluš….., později přejmenované na Družstevní agrokombinát Sluš….., kterou podle neověřených zdrojů, mohl být soukromý blázinec pro vedoucí představitele strany a státu a kam jste se, podle dobového reklamního sloganu, „nemuseli stydět šoupnout ani vlastního tátu“. Jak to celé dopadlo, známe z kontextu doby, k moci se prodral jiný, neméně „šílený“, Agrokombinát, analogii, pro vlastní dobro, nehledejte. Básník Pumlický měl pro takové případy připraven, nadčasový veršík (více ve knize), ostatně poezie k projevům RADOSTI náleží. Radost D.D. je přesto jen prozaické vyjádření dobového klišé, podle kterého nejšťastnějšími lidmi na světě jsou blázni, ti totiž svoji RADOST nepoměřují názory okolí. Jak napsal C.G. Jung – „Ducha doby nelze postihnout kategoriemi lidského rozumu. Je to něco jako „penchant", emocionální sklon, který z nevědomých důvodů působí s neodolatelnou sugestivností na všechny slabší duchy a strhává je s sebou.“ (1) Necháte se strhnout četbou? Nebuďte směšní, kniha z vás magory, pokud jimi už nejste, neudělá, i když číst takové věci, je vždy na pováženou. Zvažujte, uvažujte, RADUJTE SE! Váš konfekční vykupitel Horáček přichází.

D.D.