Kytice

Na své Kytici z pověstí národních, jak ji Karel Jaromír Erben v roce 1853 nazval, pracoval řadu let a v jednotlivých vydáních ji neustále rozšiřoval. Dnes ji tvoří třináct balad, zabývajících se především láskou mateřskou i mileneckou, vztahy otcovskými a synovskými a otázkami viny, pokání a odpuštění. Kruté a dramatické příběhy podtrhuje přítomnost magických sil a nadpřirozených prvků. Erbenovi hrdinové jednají v zajetí silných emocí a vášní a jejich osud bývá často tragický. Všechny skladby této sbírky mají výrazný dějový spád a jsou pro čtenáře přitažlivé a snad až uhrančivé i dnes.

Řadu básní autor situoval do svého rodného Miletínska. Kostel v Červené Třemešné jde navštívit matka z Pokladu, dědeček z básně Zlatý kolovrat žije v poustevnické jeskyni u Miletínských lázní a zlověstný Vodník pak v rybníce Hluboký u Lázní Bělohradu.

Proslulou se stala inscenace na motivy Erbenovy knihy uváděná pod názvem Kytice v divadle Semafor. Záznam tohoto představení vyšel v roce 1974 také na gramofonových deskách.

Sedm básní z Kytice ztvárnil F.A. Brabec ve stejnojmenném filmu z r. 2000.