Slunci a obzoru

Jak vypadala dobrodružná cesta na kole v předvečer druhé světové války? 

Stačilo letmé setkání s mladými děvčaty u rybníka a byla z toho cesta přes půl Evropy a zážitek na celý život. Jednoho parného léta se dvaadvacetiletý student práv Vratislav Krainer rozhodl, že podnikne dobrodružnou výpravu na kole z Československa přes Rakousko, Německo a Itálii až do Paříže na právě probíhající Světovou výstavu EXPO. Tehdy ještě netušil, že během 3500 kilometrů dlouhé cesty zažije svobodu, kterou on ani jeho krajané v následujících desítkách let znovu jen tak nezakusí. 

Slunci a obzoru je autentický cestovní cyklistický deník, který skrze postřehy mladého člověka zaznamenává podobu meziválečné Evropy. Na pozadí obyčejných lidských příběhů však často prosvítá i odvrácená strana doby: tuhnoucí politické poměry a hrozba další světové války. Mladý Vratislav poetickým a citlivým jazykem líčí první setkání s jinými kraji, jak chutná svoboda cestování, spaní s rybáři v dřevěné chatce, copatá děvčata v krojích nad tupláky piva či první koupání ve slaných vlnách moře. A nám zase ukazuje, jak moc se svět za těch více než osmdesát let proměnil. 

Když jsem deník četl, cítil jsem zvláštní nostalgii. I proto, že bych Vratislava Krainera tehdy moc rád poznal. Z deníku je velmi silně cítit, jak svobodný a svobodymilovný člověk to byl. Ta svoboda vyzařuje z jeho osobnosti, z toho, jak k nám v deníku promlouvá, obklopuje ho jako aura, navzdory vnějším komplikacím. Bylo to zcela jiné vnímání svobody, především silné vnitřní cítění a prožívání.

— Josef Vojvodík, literární historik