Žádné dobré zprávy

Komisařka Výrová na stopě bezcitného sériového vraha 

Loupežné přepadení studentky, které se zvrtlo. Nemotivovaná vražda ukrajinské profesorky historie, jež do Česka utekla před válkou. Zběsilý útok na oblastní manažerku bezpečnostní agentury. Zemřel vyznavač konspiračních teorií skutečně přirozenou smrtí? Souvisejí spolu tyto události, nebo se jedná jen o sled náhod? A není těch zločinů víc? 

Bývalá policejní komisařka Marie Výrová se po tragickém vyústění svého posledního případu rozhodla věnovat jen rodině a výuce na právnické fakultě a už se nikdy neplést do žádného vyšetřování. Jenže pak se jí ozve starý kamarád s prosbou… 

V detektivním románu Žádné dobré zprávy čtenáři najdou poutavé intimní i společenské drama, lásku, žárlivost, sex, manipulaci i nenávist. Chybět nemůže ani nezaměnitelná atmosféra olomouckých historických náměstí, úzkých uliček a starých univerzitních budov. A také nevlídné pusté cesty mezi zmrzlými poli a tajemná stavení obývaná „muži, kteří nenávidí ženy“. A zuřiví psi. A zlo, které plodí zlo, ale i spravedlnost, která má společně s rukou zákona nakonec vždycky navrch.   

–––

Aktuální, do poslední chvíle napínavá detektivka oblíbeného autora nabízí přesně tu žánrovou porci, pro kterou se jeho knihy těší setrvalé oblibě: poutavý příběh, věrohodně vykreslené prostředí i postavy, reflexi současného světa a především sympatickou a zarputilou Marii Výrovou, která ani po odchodu od policie nepozbyla nic ze svých schopností a své nezdolnosti.
— Martin Stöhr, redaktor 

Nevnímám detektivky jen jako zábavu, v níž se spolu s odhalením pachatele vyřeší všechny problémy a vše spěje ke šťastnému konci. Detektivky by měly zobrazovat naši současnost a důvody a motivy, které vedou lidi k páchání zločinů. Neměly by lakovat realitu na růžovo. S těmito myšlenkami jsem psal Žádné dobré zprávy. Postavy v románu jsou sice vymyšlené, ale chtěl jsem, aby to byli lidé, které znáte nebo můžete potkat na ulici. Nebo v lese. Protože žijí ve stejném světě jako my.
— Michal Sýkora, autor