Dobrovolnictví je společenský fenomén s dlouholetou tradicí – pomoc potřebným lzenalézt v základu každé kultury i všech náboženství. Zároveň se jedná o fenomén proměnný, který prochází v průběhu let různými změnami. Posun ve vnímání dobrovolnictví, jak ho můžeme vidět v současné době, se týká i církví a nábožensk
...
Dobrovolnictví je společenský fenomén s dlouholetou tradicí – pomoc potřebným lze
nalézt v základu každé kultury i všech náboženství. Zároveň se jedná o fenomén proměnný, který prochází v průběhu let různými změnami. Posun ve vnímání dobrovolnictví, jak ho můžeme vidět v současné době, se týká i církví a náboženských společností.
Laici, kteří mají zájem se dobrovolně angažovat v církvi, nechtějí být nadále považováni za pouhé náhradníky či výpomoc pro plnění úkolů, nechtějí být pouhými konzumenty svátostného a pastoračního servisu kněží. Chtějí se sami spolupodílet na službě a poslání církve. Relevanci jejich hlasům dal papežem Františkem v roce 2021 započatý proces synodální obnovy církve, který ukazuje nový způsob, jak být křesťany a církví v současném světě.
Autorka knihy reflektuje tuto skutečnost z prakticko-teologické perspektivy a ukazuje, že podoba církve třetího tisíciletí jakožto služebné církve ,,otevřených dveří“ představuje příležitost pro laiky, aby formou dobrovolného angažmá přebírali spoluodpovědnost za život a úlohu církve a naplňovali tak své poslání založené ve křtu, jak je k tomu ostatně opakovaně vyzýval papež František.
