Ženská práce

Popová historie, jak ji psaly ženy 

Příběhy mnoha oblíbených písní v sobě nesou vzrušení, ducha doby a jedinečné osudy. Jsou ale také poznamenané zásadní nerovností ve společnosti. Co je pro muže samozřejmostí, pro ženy pořád znamená výzvu a bitvu navíc. Málokde to je tak zřejmé jako v populární hudbě. Sledovat dráhy zásadních hudebnic od Billie Holiday přes Kate Bush po Björk proto neznamená jen zkoumat vývoj hudby ve dvacátém a současném století — je to také příběh emancipace a sociální změny, která přesahuje hudbu. Kniha Ženská práce líčí dílo i životy řady zpěvaček a autorek, které proměnily hudbu i svět. V příbězích Niny Simone, Patti Smith, PJ Harvey, ale také Yoko Ono či Laurie Anderson vypráví o přístupech, tématech a možnostech, které by se bez jejich vůle vystoupit, být nekompromisní nebo zápasit s všemožnými okolnostmi nikdy do dnešní hudební krajiny nepromítly. Kniha Pavla Klusáka svědčí o tom, že popkultura je výmluvným odrazem světa, jeho bitev a proměn, a zároveň poukazuje na množství báječné a inspirativní hudby důležitých autorek, která dodnes oslovuje široké posluchačstvo bez ohledu na gender. 

Od autora bestsellerů Gott a Suchý a Šlitr 

Kniha vznikla na základě úspěšného podcastu 

Přečtení Ženské práce mě dostalo z tvůrčí krize. V mnohých příbězích jsem totiž našla paralelu s vlastními problémy i radostmi autorského života a inspiraci psát odvážněji. Pavel Klusák toho o ženských umělkyních hodně ví a rozumí jim. Ve své brilantní knize s obrovským přehledem a zároveň s lehkostí píše o inspirativních ženách i širších kontextech.
— Katarzia, hudebnice a producentka 

Punková scéna jako by v osmdesátých letech existovala jen pro kluky. Na tom se shodla řada mladých žen. I ony si přitom přály dát najevo nechuť až odpor k nerovnosti, navíc cítily rozsáhlou vlastní agendu. Jenže na koncertech do sebe vrážely pogující skupiny kluků a převážně mužská societa vytvářela střemhlavým vybíjením energie občas až násilnou atmosféru. Koneckonců výrazy jako „hardcore“ přicházely ze srdce žánru. „Chodíme z koncertu domů samá modřina a naražené žebro, tahle scéna pro nás nemá cenu,“ láteří naštvaná dívka ve filmovém dokumentu Don’t Need You. Debatu o tom, že by společenství mělo nějak integrovat i dívky, dlouho nikdo neinicioval.
— ukázka z knihy