Kniha se zabývá fenoménem misgenderingu, tedy nevhodného určení genderu osoby v komunikačních situacích, a propojuje perspektivy genderových studií, feministické filozofie a filozofie jazyka. Autorka ukazuje, že misgendering nemusí být vždy záměrně hostilní, a představuje typologii různých forem misgenderingu, včetně n
...
Kniha se zabývá fenoménem misgenderingu, tedy nevhodného určení genderu osoby v komunikačních situacích, a propojuje perspektivy genderových studií, feministické filozofie a filozofie jazyka. Autorka ukazuje, že misgendering nemusí být vždy záměrně hostilní, a představuje typologii různých forem misgenderingu, včetně neintencionálních chyb v referenci způsobených například zmatením. K tomu využívá koncept mentálních složek Françoise Recanatiho, který se zaměřuje na způsoby reference mluvčích. Při zkoumání genderu v rámci komunikativního chování vychází primárně z teorie performativity genderu Judith Butler a z prací teoretiček a teoretiků zabývajících se přímo oblastí trans* studií, jako je Jack Halberstam, Talia Mae Bettcher či Robin Dembroff. Autorka kriticky reflektuje jazykovou praxi, ve které je gender za účelem reference přiřazován na základě sociálně konvencionalizovaných znaků, jako je vzhled, gestikulace, hlas či oblečení. Tyto znaky, ačkoliv se mohou zdát samozřejmé, mohou být interpretovány jako matoucí, nezřejmé či „nesprávné“, a právě v těchto momentech dochází k misgenderingu. Pomocí analýzy modelových situací autorka odhaluje limity Recanatiho pojetí mentálních složek, obzvláště s ohledem na nahlížení aspektu genderu v rámci reference jako zřejmého a neproblematického. Kniha tudíž přispívá jak k genderovým studiím, tak k filozofii jazyka.
