Humorný autobiografický román o nečekané cestě z krize středního věku
Po čem muži touží, když jim táhne na padesát? Po vůni benzínu a větru ve vlasech na silné motorce nebo jachtě? Uhánět s životem o závod, aby jim neutekl?
Miika nemá řidičák ani nejmenší chuť být rebelem, a tak se rozhodne začít běhat, zhubnout skoro dvacet kilo, obout tretry a zúčastnit se opravdového závodu.
Může se z rozseděného spisovatele stát vyšvihaný sprinter? Jak moc to bolí? Co všechno ho pohání vpřed? A podaří se mu překonat finský rekord v běhu na 400 metrů v jeho věkové kategorii, jak si předsevzal?
V autobiograficky laděném románu Miika Nousiainen ukazuje, že si umí dokonale utahovat nejen z finské povahy, jak to známe z jeho předchozích knih, ale i sám ze sebe.
Nespoutaný humorný příběh o dvou letech bolestivého tréninku na dráze od autora úspěšné Fazóny
Ovál je velice vtipná kniha o amatérském běžci, který se postupně stává téměř profesionálním atletem. Nousiainenovo vyprávění je erudované, humorné a často čtenáře rozesměje.
— Kulttuuritoimitus
„Milý deníčku…“
„Strč si ty medový slovíčka do prdele!“
„Ale, ale, co to má znamenat? Přece jsme se dohodli, že tenhle projekt dotáhnem spolu až do Göteborgu.“
„To sis usmyslel ty. Ty sám. A pak ses na tři měsíce zdejchl kamsi trénovat a nenapsal ani řádek.“
„Ale když…“
„Jo, to známe. Řekni to na rovinu. Máš jinej tréninkovej deník, nějaký mladý diktovací zařízení nebo noťas. A tenhle čtverečkovanej sešitek s modrýma deskama už ti nestačí, protože pán míří na mistrovství…“
„Ale ne, ty tréninky… teda já jsem, jsem z nich nadšenej, ale jsou vlastně dost monotónní. Na knížku to není. Trénuju dál, ale už o tom nepíšu.“
„Kecy v kleci. Vždyckys psal vo samejch monotónních věcech. Ty seš ten nejmonotónnější člověk ve Finsku!“
„Ale když tahleta fáze, to budování základní fyzičky… je dost jednotvárný. Prostě jím, spím, skáču, běhám, házím míčem, zvedám činky, protože nejsou závody, tak jenom makám každej den v hale. A…“
„Takže máš jinej deník?“
„Ne, fakticky žádnej jinej není…“
— ukázka z knihy
