Kateřina Vincourová

Monografii Kateřina Vincourová vydala Galerie Rudolfinum ve své ediční řadě u příležitosti velké sólo výstavy této české umělkyně, kterou jí pod názvem Kateřina Vincourová Skin Care uspořádala od 2. 10. 2025 do 11. 1. 2026. Publikace obsahuje text a rozsáhlý rozhovor s umělkyní od kurátorky výstavy Denisy Kujelové a eseje Martiny Pachmanové (UMPRUM), Víta Havránka (AVU) a britské historičky umění Klary Kemp-Welch. Graficky monografii navrhla fotografka a grafička Markéta Othová, instalačními fotografiemi opatřil Martin Polák. Publikace zachycuje nejen samotnou výstavu, ale obsáhle se zabývá tvorbou Kateřiny Vincourové od 90. let 20. století do současnosti včetně bohatého obrazového materiálu.

Kateřina Vincourová (nar. 1968) patří k silné generaci nastupujících českých umělců a umělkyň v 90. letech 20. století. Ve své tvorbě se věnuje především instalaci a objektu, do nichž často zapojuje atypické materiály a každodenní předměty. Spolu s proměnlivostí aspektů identity a vztahů zkoumá také možnosti prostoru a jeho nejednoznačnosti. Její práce jsou zastoupeny v mnoha státních, městských i privátních sbírkách. Studovala na moskevské Akademii výtvarných umění V. I. Surikova (1986–1988) a poté na Akademii výtvarných umění v Praze (1988–1994). Stipendijní pobyty absolvovala v berlínském DAAD a v Headlands Centre for Art v Kalifornii. V roce 1993 získala ocenění Alexander Dorner Prize v Hannoveru a v roce 1996 získala jako první ženská umělkyně Cenu Jindřicha Chalupeckého. Samostatně vystavovala například v American University Museum v Katzen Arts Center ve Washingtonu (2018), brněnské Fait Gallery (2016), varšavském Centre for Contemporary Art (2001), Météo Gallery v Paříži (1997) nebo Galerii Behémót v Praze (1992). Participovala na mnoha skupinových výstavách, jako například Bittersweet Transformation v Kunsthaus Graz (2016), Někdy v sukni v GHMP a Moravské galerii v Brně (2014), After the Wall v Moderna Museet ve Stockholmu (1999) či Home Sweet Home v hamburském Diechtorhallen (1997).