Marina Alšová

Z komentáře původního LP alba 1 18 1528 vydaného Supraphonem v roce 1974: Křehce čistá linka veršové melodie, světlo a barva chvějivě opalizující na věcech, jež tak vstupují do básně svěží, s nesetřeným ještě pelem "jitřního", právě narozeného pohledu - taková je atmosféra básnických počátků Ladislava Stehlíka (*26.6. 1908 - †11.9.1987] z 30. let. A už v nich, především pak v Kvetoucí trnce z roku 1936, se objevuje základní a osnovný motiv Stehlíkovy lyriky, totiž její intimní vztah ke krajině, k rodné zemi... ...Marina Alšová, která vyšla roku 1952, je Stehlíkovou epickou skladbou nejrozměrnější. Byla vydána v roce stého výročí narozenin Mikoláše Alše. Básník...v ní vzdal hold géniovi českého výtvarného umění. A věru nešlo o formální akt pouhé příležitostné piety. Vždyť Mikoláš Aleš je přímo erbovním malířem jižních Čech....A takto básník sám apostrofuje Alšovo dílo:" Alšovi nebyla rodná krajina nějakou záležitostí optickou nebo impresivní, je to především krajina rodu a zasvěcení. Kreslí nejen co vidí, ale především, co o krajině ví...Věřte, je to mnoho, přemnoho. Je to v každém případě písnička domova povýšená na hudbu...Jako nekonečná líbeznost se line rodný kraj z nitra nepřetržitou písní, která okouzluje poutníka na každém kroku zvláštní milostí i milostností pohledu, snem skutečnějším než život, snem, který dokázal vytvářet krásu a štěstí, tak vzácné v jeho životě každodenním." Příběh Mariny Alšové je prostý. Vypráví o životních osudech Mikoláše Alše a jeho velké lásky - a pozdější ženy - od dětství a mládí přes léta zrání, uměleckého kvasu a hledání až k bodu zralé moudrosti, k ohlédnutí se za životem. Hned z prvních stránek Stehlíkovy básnické skladby dýchne na čtenáře důvěrně známá atmosféra jihočeského venkova minulého století, kterou Stehlík zná nejen s obdivuhodnou přesností a šíří věcnou, ve všech reáliích biografických, historických i folklorních, ale kterou dokáže i emotivně zpřítomnit jako snad nikdo jiný u nás...toto spojení nosného a v dobrém slova smyslu poutavého děje s křehkou, komorní kantilénou "lyrických" partií přímo předurčující Stehlíkovu Marinu ke zvukové realizaci, k recitačnímu ztvárnění. Tohoto vděčného úkolu se ujala Lyra pragensis a průřez poemou, který přináší tato deska, snad dostatečně přesvědčí o tom, že měla šťastnou ruku. Rudolf Matys