Vyznání Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních

Komentář Miroslava Horníčka k původnímu albu 2 18 0410 vydanému Pantonem v roce 1976: Vyznání je věc zvláštní, ošidná a křehká. Člověk je vysloví jen málokdy a vždycky v nějaké chvíli závažné a silné. Vysloví je, kdosi je vyslechne a tím to končí. Nebo začíná. Ale tady je to docela jiné: nahrál jsem své vyznání na desku a tím dal každému, kdo si ji koupí, právo i možnost pustit si je kdykoliv. Je to pocit tak trochu matoucí a zneklidňující. Sotva Vám mohu radit v jaké chvíli a náladě si tuto desku pouštět a sotva Vám mohu zabránit, abyste si ji pro vlastní pobavení pouštěli na jiné rychlosti. Odevzdal jsem svůj hlas. Vám i Mariánským Lázním. Nazval jsem je hlubinou svého bezpečí a rájem svého srdce. Máte zajisté i Vy taková místa. Jiná a jinde. Nechci Vám vnucovat své pocity a city, chci Vám jen sdělit, čím je mi toto místo. Čím je mi vždycky a zvláště pak v tom rodícím se létě. Samozřejmě, že nemusíte přejímat to, co Vám vypravuji. Chci jen, abyste má slova přijali. I brát je možno různě. Brát v potaz, brát v pochybnost, brát s nedůvěrou. Nechci Vám radit, ale chci, abyste věděli, že toto vyznání mi bylo diktováno milostí z tohoto místa už od pradávna vanoucí a že bych Vám byl vděčen, kdyby je na milost brali. Pak si porozumíme. Komu jsem své vyznání vyslovil, je jedna věc. A druhá, komu je věnuji. Nuže, věnuji je všem, kdo toto město vytvářeli i všem, kdo i nadále je tvoří. Těm v popředí i těm bezejmenným jejich pracovníkům, které tu sotva někdy zahlédneme a jejichž dílo tu už po staletí roste. A těm, kdo přijdou, kdo sem přicházejí. Třeba poprvé. A třeba pouze jednou. Těm, kteří tudy jenom neprojdou, kteří se dovedou zastavit a třeba jenom na pár vteřin zaznamenat něco, co je tu v povětří a pro co - právě tak jako já - budou jen těžko hledat slova. Věnuji toto své vyznání lidem, kteří doslova z močálů a bahna pozvedli tento klenot, jeden z korunovačních klenotů naší země. A těm, kteří dál budou v tomto díle pokračovat. M.H. Je ticho? Je dost ticho - kolem Vás i ve Vás? O to jediné Vás prosím: vyčkejte, až bude úplné ticho, najděte si chvíli nějakého velkého zastavení a hlubokého poklidu. A teprve pak si pusťte tuto desku. Neprosím za sebe. Bojím se jen, abychom o b a něco nepřeslechli. M.H.