Z komentáře k původnímu kompletu DV 15249:
Už mnoho divadelních kritiků a teoretiků se snažilo najít nejvhodnější označení pro divadla, která začala v Československu vznikat v roce 1958. Tehdy sepro ně dosti samovolně ujal pojem "divadla malých forem". Hned z několika důvodů. Především proto, že na počátku své činnosti produkovala vesměs drobné scénické útvary, vycházející spíše zliterárního charakteru textů jejich zakládajících autorů. Aforismy, epigramy, krátké povídky, monology, stručné dialogy, literární i pohybové parodie, písničky, pantomimické etudy - to byl v různém sledua v různé intenzitě obsah všech prvotních programů všech nově narozených scén. A druhý důvod pro označení "malé formy" se skrýval v dosti bezděčné snaze definovat i smysl vznikajího divadelního hnutí: postavit proti přebujelosti široce pojímaných, falešně monumentálních inscenací "kamenných" divadel kaleidoskop prostých, nenaondulovaných výroků o událostech ze včerejší ulice, z obyčejného denního života.
Tahle průkopnická kapitola proto nese právem na štítě titul "malých forem", i když svým významem rozhodně malá nebyla. Nalezeno bylo tentokrát už jedno - směr, který byl společný najednou několika skupinám nadšenců, dychtících sdělit své pocity veřejnosti. Ale hledalo se všechno ostatní. Způsoby, jak co nejostřeji, nejpřesvědčivěji předvést obecenstvu vlastní, osobitý pohled na svět, to jest na okolí bližší i vzdálenější, na přítele, nepřítele i na sebe. Lidé, kteří by byli schopni tomuto způsobu vyhovět, a na prknech, která ještě zdaleka neznamenala ani ten okresní svět, se upřímně, nekonvenčně, otevřeně projevit. Prostředky, které by celou tuhle produkci umožnily, prostředky obvykle skromné, vybrané po malých částkách od důvěřivých diváků a rozdělené pak větším dílem na výrobní náklady a zcela nepatrným dílem na odměny tvůrcům. Sál, kde by se nadšení a nápady daly za daných podmínek uskutečnit, což většinou znamenalo dát nejdřív místnost -když už nějaká byla - vlastníma rukama zgruntu do pořádku a vlastníma rukama v ní zajistit nejnutnější provoz.
Který soubor tohle všechno postupně a s rozličným úspěchem v jednotlivých bodech nabyl, měl naději na trvání delší než pět představení. Vznikalo mnoho skupin. Mnohé z nich nepřežily ani těch pět večerů. Ale ty, co uspěly, přežily už víc než pět let a chystají se zřejmě na existenci podstatně delší. Historie další činnosti vzniklých souborů je pestrá a rozmanitá a bude stručně zachycena v charakteristikách jednotlivých divadel, zastoupených na dvou našich deskách. Společné té historii bylo samozřejmé nalézání vlastní tváře a postupná specializace ve zvolených žánrech. Už ne pouze kabaretní mozaika různorodých čísel, ale soustavné pokusy o ucelený jevištní tvar, kterému sice lze říkat "hra", ale jenž si jen z daleka všímá ustálených konvencí běžné dramatiky. Byl to také odraz nutnosti přejít od počátečních poměrů zcela amatérských, při nichž existence divadla stála především na nadšení a obětavosti kolektivu a méně už na příslušných uměleckých schopnostech každého jednotlivce, k nezbytné profesionalizaci uměleckého, technického i administrativního provozu. Zvyšující se nároky autorské a samozřejmě i stoupající požadavky diváků si žádaly už nejen povolaných (a těch bylo zvláště při prvním vzedmutí vlny, která se vždycky brzy stane módou, dost), ale především vyvolených. To jest těch, kteří umějí, kteří mají kromě entuziasmu také talent, a to právě pro tuhle speciální příležitost.
Tak došla ke své dnešní podobě divadla, reprezentující jedno z neobyčejně pozitivních hnutí v československé kultuře, především pro naprosto jednoznačné úzké sepětí všech těchto souborů se současností, s nevulgarizovanou diváckou potřebou intelektuálního humoru, spontánního jevištního projevu, dobré zábavy. Z "malých forem" vzešla obstojná historická kapitola dějin našeho divadla, ne nepodobná dnes už legendární historií Osvobozeného divadla nebo činnosti E. F. Buriana, což jsou ostatně - vedle řady jiných starších i novějších vlivů - právě nejplodnější otcové tohoto živého snažení.
Milan Schulz
...
Výběr z programů divadel, uvedených na těchto dvou deskách, není samozřejmě absolutně reprezentativní. Někdo jiný by jistě vybral jiné úryvky z her a kabaretů, jiné písničky. Snažili jsme se však zachytit podstatné části nejlepších čísel repertoárové palety zvolených divadel, aby tak alespoň zčásti vynikla jejich osobitost a různorodý přístup k vyjádření společných a jednoznačně progresívně zaměřených myšlenek. Pokud jde o písně, nechtělijsme opakovat ty notoricky známé, které si ostatně lze opatřit na jiných deskách, ale pokusili jsme se zase vybrat písničky charakteristické pro určité divadlo nebo i jen hru. Snad si tímto výběrem většina zájemců připomene své autentické zážitky z představení, která jsou kusými úryvky nepostižitelná.
M.S.
V kompletu z roku 1965 jsou zastoupena ukázkami z představení tato divadla:
Divadlo Semafor, Praha
Divadlo Na zábradlí, Praha
Divadlo Rokoko, PrahaDivadlo Paravan, Praha
Divadlo v Alfě, Plzeň
Divadélko poézie, Bratislava
Tatra revue, Bratislava
Satirická skupina Divadla Petra Bezruče
Satirické divadlo Večerní Brno
