Pořad nazvaný Pod nebem Francie měl ve Viole premiéru 13. 11. 1984. Narozdíl od gramofonové desky následovalo po Baudelairově Cestě sedm lyrických básní Paula Verlaina v přednesu Pavla Pavlovského a Pavla Soukupa. Čtyři z nich přináší tato nahrávka jako písně (1. str. desky, hudbu složil Milan Svoboda). Na 2. str. desk
...
Pořad nazvaný Pod nebem Francie měl ve Viole premiéru 13. 11. 1984. Narozdíl od gramofonové desky následovalo po Baudelairově Cestě sedm lyrických básní Paula Verlaina v přednesu Pavla Pavlovského a Pavla Soukupa. Čtyři z nich přináší tato nahrávka jako písně (1. str. desky, hudbu složil Milan Svoboda). Na 2. str. desky jsou dvě písně na verše Paula Forta - tento autor v pořadu Violy zastoupen nebyl. Hudební intermezza v něm byla vytvořena osmi v originále zpívanými šansony na slova francouzských básníků v podání Evy Novotné. - Pokud jde o překlady, bylo snahou jednak připomenout překlady starší (Karel Čapek - Paul Fort, Francouzská poezie nové doby 1920; Jaroslav Seifert - Paul Verlaine, časopisecky 1929-1932), jednak uvést překlady nové. V pořadu Violy měl svou premiéru Pelánův překlad Baudelairovy Cesty (rukopis 1981, byl otištěn ve výboru Ch. Baudelaire: Čas je hráč, 1986) a Valéryho Mladá Parka v přebásnění Jana Kameníka (= Ludmila Macešková), které vzniklo v letech 1952-1954. Mallarméovo Faunovo odpoledne vyšlo v překladu Oty Nechutové roku 1977 (Souhlas noci; překlad je z dřívější doby, Nechutová zemřela r. 1969), Apollinairovo Pásmo v překladu Karla Sýse bylo zařazeno do souboru Velké trojhvězdí (Apollinaire, Éluard, Prévert) roku 1986; vzniklo dva roky předtím. Z početných českých verzí Rimbaudova Opilého korábu (S. K. Neumann, K. Čapek, V. Nezval, S. Kadlec, O. F. Babler) byla dána přednost pozoruhodnému přebásnění Františka Hrubína (poprvé vyšlo r. 1958).
Vladimír Just
