Hrdinství není fráze
Čtyři povídky zasazené do období od konce druhé světové války až do nedávně minulosti spojuje výjimečná autorská erudice Jiřího Stránského, smysl pro vystižení atmosféry a především víra v lidi a vzájemnou pomoc.
Čtyři povídky Jiřího Stránského jsou silnou výpovědí o touze pomoci druhému, morální
...
Hrdinství není fráze
Čtyři povídky zasazené do období od konce druhé světové války až do nedávně minulosti spojuje výjimečná autorská erudice Jiřího Stránského, smysl pro vystižení atmosféry a především víra v lidi a vzájemnou pomoc.
Čtyři povídky Jiřího Stránského jsou silnou výpovědí o touze pomoci druhému, morální odpovědnosti, statečnosti i zradě. Zcela pohltí a dojme již úvodní Tichá pošta, v níž v zasněžených Krkonoších na sklonku války děti z různých vesnic pomáhají zraněnému francouzskému letci. Ve dnech, kdy cesty, vesnice i lesy jsou plné německých vojáků, přepraví na saních zraněného Francouze až na frontu. V dokonalém utajení, v imaginární síti ilegální organizace, kterou bezděky vytvořily. V povídce se zmiňuje i soužití Čechů a Němců v Sudetech na sklonku války, neschematicky, nenásilně, lidsky… Povídka Zelenolhotská Venuše se odehrává v současném šumavském pohraničí, kde na tradici pašeráků kdysi navazovali převaděči uprchlíků před komunistickým režimem. V povídce Piknik kamarádi po letech zjistí, že jeden z nich – muklů, byl v padesátých letech v lágru zrádcem. Také do Rozhovoru odehrávajícího se v současnosti pronikají vzpomínky z let strávených v komunistickém vězení. Jiří Stránský píše s nadhledem, ale i silou, která svírá srdce.
