S elegancí ježka

Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu.

Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. 

Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti a věčnosti.

Muriel Barberyová (1969) je francouzská profesorka filozofie a spisovatelka. Její první román Pochoutka (Une gourmandise) se stal největším překvapením francouzského literárního podzimu roku 2000 a byl přeložen do dvanácti jazyků. Její druhý román S elegancí ježka (L’élégance du hérisson) se od svého vydání v září roku 2006 držel více než sto týdnů na vrcholu žebříčku prodaných knih ve Francii a podobný úspěch zaznamenal i v jiných zemích. Román získal mnoho ocenění a byl přeložen do řady jazyků. Muriel Barberyová ve svých románech boří společenské předsudky a zabývá se otázkou, jak lze aplikovat filozofii do běžného života. V současné době žije se svým manželem v Japonsku.