Období, které je kulisou této knížky, je počátkem jednoho z nejtemnějších časů našich dějin. Jeden svět se zhroutil a nový ještě neprozářilo světlo. Informací, které o té době máme, je velmi málo. Několik kronik, několik listin a fragmenty archeologických nálezů. Tato přehlídka zdrojů nám představu nijak nezjednodušuj
...
Období, které je kulisou této knížky, je počátkem jednoho z nejtemnějších časů našich dějin. Jeden svět se zhroutil a nový ještě neprozářilo světlo. Informací, které o té době máme, je velmi málo. Několik kronik, několik listin a fragmenty archeologických nálezů. Tato přehlídka zdrojů nám představu nijak nezjednodušuje, protože nezřídka jsou jejich svědectví ve vzájemném rozporu. K těm několika zdrojům sáhl i autor knížky: Základem byla viditelně Prokopiova kronika, je eveidentní, že prolistoval i několik dochovaných dobových listin a (pozdější) kroniku Řehoře z Tours, stejně jako starší kroniku Cassiodorovu. Knížka je ovšem pohledem z druhé strany – není viděna prismatem byzantského generála Prokopia, ale očima jeho protivníků – Gótů.
Čtenáři Králova Havrana často naráží na velkou faktografickou introspekci. Autor se často pohybuje na hraně. Ačkoli jde o historický román, styl často evokuje typické formy fantasy románů i s jejich detailně popsaným fantaskním světem. Fakt je, že období gótských válek je asi nejvěrnější předlohou pro svět dračích doupat, hrdinů, runové magie a temných sil. Jakoby Králův Havran, vtělený kroužící gallský bůh Lug, byl fantasy čtením, které se ovšem odehrává v historické realitě. Jsme svědky krvavých masakrů, zaklínání řeky, kreslení runových čar, střetu světů. Jakoby se světy fantasy eposů a zapadlé historie opravdu potkaly.
Samotný příběh, který je kostrou knížky, je vyprávěný na časové ploše, která začíná v roce 541 a končí v roce 552. Ale je protkaný velkým množstvím odskoků zpět, do retrospekcí z doby 531 až 540. A to nezřídka nikoli chronologicky. Jakoby směřoval k tomu, že není podstatná vlastní dějová linka, ale emoce, které její fragmenty vyburcují. Jakoby příběh byl jen záminkou, metaforou, a hlavně příležitostí rozehrát kouzelný dotek odkudsi ze stínů.
Hrdiny knížky vidíme ve světle, které nás opět vrací ke světu fantasy a do jejich nitra nám dovolí nahlédnout jen z některých úhlů. Jakoby se nám chtěli v té dálce času skrýt a zůstat neodhaleni. Udělali malý úkrok do světla, abychom mohli zavnímat, že tu kdysi byli, a pak se zase skryli bariérou času, kamenných stěn, Lukarininých spellů a mystické Theieho kapličky na bretonském pobřeží.
Celý příběh je protkán obrovskou dávkou mystiky, která ho posouvá do dalšího rozměru. Zkouší nás vlákat do myšlenkového světa Gótů v šestém století, mystiků, gnostických heretiků. Zasvědcuje nás do řady mystických rituálů, při kterých mrazí, stejně jako do bohatého a komplikovaného myšlenkového světa prvotního křesťanství, patristiky a gnóze. Možná, že to je na celé knížce to nejsilnější. Možná je knížka spíše mystickou introdukcí a možná je jen šifrovanou zprávou, kterou se svolává světem a časem bloudící suita krále Totily.
