Imunosupresivní terapie vstoupila do léčby idiopatických střevních zánětů již před čtvrtstoletím, její využití v gastroenterologické praxi je však stále spojeno s velkým respektem a někdy i nadbytečnými obavami. Imunosupresiva jsou vnímána jako skupina více či méně přesahujicí konvenční farmakoterapii a jejich využití
...
Imunosupresivní terapie vstoupila do léčby idiopatických střevních zánětů již před čtvrtstoletím, její využití v gastroenterologické praxi je však stále spojeno s velkým respektem a někdy i nadbytečnými obavami. Imunosupresiva jsou vnímána jako skupina více či méně přesahujicí konvenční farmakoterapii a jejich využití je posouváno do větších gastroenterologických center. Vzhledem k relativně nízké incidenci ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci je tento přístup jistě správný, ovšem v praxi vede k tomu, že s imunosupresivní terapií se spíše vyčkává a mnohdy je indikována pozdě. Léčebné výsledky pak samozřejmě nejsou optimální a tím diskreditují samu podstatu léčby. Tento přístup je umocněn relativně malými zkušenostmi gastroenterologů s používáním imunosupresivní terapie a obavami z jejich nežádoucích účinků. Z těchto důvodů se autoři publikace pokusili shrnout současné poznatky o terapii imunosupresivy v léčbě idiopatických střevních zánětů v rovině teorie, literárních referencí a vlastních zkušeností tak, aby přispěli k prosazení reálného pohledu na současné možnosti jejich léčebného využití. Součástí monografie je také výhled do budoucnosti léčby idiopatických střevních zánětů imunosupresivy.
