Kniha, kterou si můžete objednat, není cestopis, ale ani román. Píšu v ní o svých zážitcích, pocitech a získaných zkušenostech na čtyři týdny trvajících toulkách Kubou. Projel jsem ji se třemi kamarády úplně celou, takže ucelený obrázek o Kubě si určitě uděláte. Budete moci poznat krásy i negativa této kontroverzně vedené ostrovní země a nahlédnete do jednotlivých provincií a jejich nejkrásnějších lokalit. Namátkou poznáte třeba metropoli Havanu, přírodní rezervace Viňales a Las Terrazas, legendární Zátoku sviní, historické město Trinidad, divoké pláže v provincii Holguín, město Santiago de Cuba i nejvyšší hory Pico Turquino a Pico Cuba. Zvýšenou pozornost věnuji i kubánské hudební scéně a s ní ruku v ruce jdoucím tanečním dýchánkům v podvečerních zákoutích kubánských sídel. Raritě, starým americkým autům prohánějícím se po ulicích zdejších měst, po kterých dnes touží řada sběratelů z celého světa, je také věnován prostor a komentář se nevyhne ani neuvěřitelným pikantnostem ze současného kubánského hospodářského a politického modelu. Ledacos pochopíte též po seznámení se s kubánskou hodně dávnou i novodobou historií.
Měsíc není dostatečně dlouhá doba na dokonalé poznání skutečné reality v této kontroverzně vnímané ostrovní zemi, ale útržky z několika málo lidských příběhů jsem tu absorboval do duše trochu víc než obvykle. Určitým způsobem jsem v nich figuroval. A tak jsem do této knížky vetkal i drobnou novelu, se kterou mi pomohl spoluautor Cansado Hemingway. Jsem přesvědčen, že jí dodá třpyt.
Tetovaný tulák, ...to jsem s dovolením já. Rád se toulám po cizích krajích a před několika lety jsem se nechal tetovat. Je to sice dost osobní záležitost, ale chci objasnit název té části publikace, kterou budete zřejmě vnímat jako popis všeho, co jsem na této cestě viděl a zažil. A ... salsa a slzy, to už, jak poznáte, není můj příběh. Jen jsem ho shodou okolností těsně míjel.Tetovaný tulák, ...to jsem s dovolením já. Rád se toulám po cizích krajích a před několika lety jsem se nechal tetovat. Je to sice dost osobní záležitost, ale chci objasnit název té části publikace, kterou budete zřejmě vnímat jako popis všeho, co jsem na této cestě viděl a zažil. A ... salsa a slzy, to už, jak poznáte, není můj příběh. Jen jsem ho shodou okolností těsně míjel.
V lednu 2006 jsem si chtěl s přáteli prohlédnout zemi politického dinosaura a velitele comandanta Fidela Castra, který možná zanedlouho zmizí v propadlišti dějin. Samozřejmě jsem se chtěl i podělit o své zážitky a poznatky s vámi čtenáři. A protože chci o Kubě vyprávět i nevážně, pátral jsem tam po zajímavostech, které pobaví. A abych vás pěkně naladil, o jedné kubánské raritě vám řeknu hned. Dočetl jsem se v turistickém průvodci Lonely Planet, kterým jsem se na cestu vybavil, že i tento značně světem sledovaný kontroverzní ostrov má svůj Kocourkov, tedy lokalitu, kde si o jejích obyvatelích zbytek země myslí své. Na Kubě jsou terčem dobromyslného posměchu obyvatelé provincie Pinar del Río. Přezdívá se jim ‚strejcové, venkované guajiros‘ a o jejich inteligenci hovoří následující kubánský vtípek cuento:
„Pět.“ odpoví značně nervózní Paco.
„To snad ne!“ vykřikne komentátor a celý stadion začne skandovat: „Dej mu ještě šanci! Dej mu ještě šanci!“
„Tak dobrá Paco, zkusíme to znova,“ pokračuje komentátor.
„Kolik je tedy dvě a dvě?“
Paco se ošívá, vždyť ho sleduje celý stadion. „Šest.“
„Je mi líto, Paco, ale dvě a dvě není šest,“ konstatuje komentátor, ale dav ho jednohlasně převálcuje: „Dej mu ještě
šanci!“
Komentátor je trpělivý. „Fajn Paco, máš poslední možnost.“
Hráč tentokrát přesvědčivě odpoví: „Čtyři.“ A lidé na tribunách okamžitě vybuchnou: „Dej mu ještě další šanci!“
