Děj knihy autor zasadil do zařízení, kde staří lidé dožívají svůj život a to do LDN a Domova důchodců ve fiktivní vesnici Bystrá Voda. Autor se na důchodcích snaží vykreslit, že i ve věku, kdy se lidé připravují dle různé mentality na dožití, mají tito lidé své radosti, strasti a v důsledku pudu sebezáchovy věří, že je
...
Děj knihy autor zasadil do zařízení, kde staří lidé dožívají svůj život a to do LDN a Domova důchodců ve fiktivní vesnici Bystrá Voda. Autor se na důchodcích snaží vykreslit, že i ve věku, kdy se lidé připravují dle různé mentality na dožití, mají tito lidé své radosti, strasti a v důsledku pudu sebezáchovy věří, že ještě mohou zasáhnout do koloběhu lidského života a do poslední chvíle věří, že oni ještě nejsou na odpis. Ne nadarmo se říká, že staří lidé se někdy chovají jako malé děti a autor vykresluje svým osobitým humorem vzájemné vztahy v těchto zařízeních, vzájemnou řevnivost a vzájemné výčitky dědků a babiček mezi sebou z doby před mnoha desetiletími. Kdo četl moje předešlé knihy, tak v této knize se setká se všemi postavami z předešlých knih, kteří dospěli do závěru svého života a popisuje, jak se se stářím snaží porvat. Mně je 72 let a stále mám smysl pro humor, jelikož humor prodlužuje život a proto touto knihou chci starým lidem vlít do žil trochu optimismu, protože život končí až smrtí a do té doby člověk pořád vnímá své okolí a život kolem sebe., někdo stále s humorem, někdo je zapšklý, protože se mu život nepodařil podle jeho představ, ale to neznamená, že by se člověk měl vzdát i těch zbylých radostí, které mu do konce života zbývají. Věřím, že touto knihou pobavím právě ty zapšklé. Autor prostředí popisované v knize dobře zná, jelikož tam pracovala manželka, od které čerpal informace, čili i když děj knihy a osoby a místo děje jsou fiktivní, pokud by to někomu připomínalo skutečnost, tak se jedná o podobnost čistě náhodnou.
