Masožravá učebnice

Rudolf II. jí říkal Masožravá učebnice, ale alchymista Štěpán Holátko ji pojmenoval Kniha času. A student Jáchym Šlik, který chodí do Závišova gymnázia, školy specializované na historii, je jí teď na stopě. Jáchym je přesvědčený, že snad neexistují dva nudnější a zbytečnější předměty, než je historie náboženství a latina. Ta kniha ho ale přesvědčí tím nejpozoruhodnějším způsobem, že by bylo dobré i těmhle věcech věnovat pozornost.

Příběh se odehrává částečně ve 21. a částečně v 17. století a možná jste už uhádli, že se v něm bude cestovat časem. Kniha popisuje utrpení křesťanů v době, kdy vyšlo Obnovené zřízení zemské, ale ačkoliv je tato kniha částečně věnovaná křesťanství, je to zejména dobrodružný příběh a snažím se čtenáře při cestování časem nejen poučit ale i pobavit.

Krátká ukázka:

„Hej, kluci,“ zavolal na ty dva studenty, „Nemáte mobil? Nemám tady signál nebo mi ten můj odešel kvůli té vodě."

„Což nám ten žváč chce povědíti?" podivil se jeden z nich.

„Což jest mobil? Míníš snad jakési hovado?" zaváhal druhý a nechápavě zavrtěl hlavou. „Utekl ti kůň?“

„Nikoliv, mluví o pečeti - signum," zamrmlal první a nahlas se zeptal: „Potřebuješ písaře?"

„Potřebuju si zavolat do Prahy," zopakoval policista svoji žádost.

Muži vyprskli smíchy.

„Zkus vylézti na strom," navrhl mu jeden. „Budeš-li zvučně volati, snad bude slyšán hlas tvůj ve vsi sousední, avšak v Praze?"

„Zříš odění jeho?" zašeptal druhý potichu. „Věru, že jest to blázen a jistě jest také ochmelen."