Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistot
...
Přítomný svazek reprezentuje Jana Zábranu v roli svébytného básníka a prozaika. Trojici stěžejních básnických sbírek Utkvělé černé ikony (1965), Stránky z deníku (1968) a Samosoud (1968 pod názvem Lynč), v nichž Zábrana surově sugestivním výrazem vystihl pocity nejistoty a marnosti v poúnorové době, rozšiřuje nedokončený soubor „samomluv“ Zeď vzpomínek z let 1969–1971, upravený podle rukopisu nalezeného v pozůstalosti a úsečně shrnující básníkova intimní, tvůrčí i politická traumata. Do prozaické části svazku bylo soustředěno všech třináct známých Zábranových povídek z padesátých let: osm autorem zredigovaných a pět nedokončených, vydávaných na základě rukopisů nalezených v letech 1992 a 2007. Prvky autobiografičnosti, útržkovitost, všednost a skepse, dokumentárně zachycené prostředí městské periferie, snaha o nestylizovaný záznam vyslechnutých rozhovorů či improvizovaný proud vlastních myšlenek sbližují Zábranovy „svědecké“ prózy s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého či Josefa Jedličky. Svazek, který na základě ověření textových pramenů navazuje na ediční řešení předchozích vydání autorových básní a povídek z období po roce 1989, zpracovala pro Českou knižnici Adéla Petruželková.
–––
Nikdy v životě jsem nehodlal žrát z jednoho koryta se sviněmi — nikdy jsem to nedělal a nebudu to dělat ani teď, ani kdybych věděl, že do roka a do dne umřu…
— Jan Zábrana, 1974
