Kiosek na pláži je společenským románem, příběhem muže, který se odehrává v letech 1948 až 1990. Příběh běží na pozadí československého totalitního režimu v letech 1948 až 1989 a končí v první polovině roku 1990 rozčarováním, že sametová revoluce je podvod. Odehrála jako se předání moci v podivném aranžmá, podle jejíhož kuloárního scénáře vlastně komunisté předali moc znovu sami sobě.
Hrdina příběhu David Besser se narodil v Indii v roce 1948 v prostředí tradiční tzv. buržoazní rodiny - jako syn diplomata z právnického prostředí a absolventky dějin umění na pařížské Sorbonně z rodiny štěrko-pískového magnáta. Po tzv. Vítězném únoru v roce 1948 byl otec Davida Bessera odvolán ze své diplomatické mise a zbaven možností na jakékoliv významné společenské uplatnění v oblasti justice či diplomacie, skončil jako betonážník v malém městě v Sudetech, matka musela přijmout podřadné místo úřednice v cukrářské výrobně.
David Besser, inteligentní, sečtělý a vzdělaný chlapec, vychovávaný v duchu tradičních hodnot své rodiny bez ohledu na deklasované postavení svých rodičů, nedostal od tehdejšího režimu šanci vystudovat střední školu a mít maturitu. Musel se vyučit řezníkem, což byla jedna z mála šancí, kterou měl. Problémovou součástí jeho kádrových spisů byla jeho starší sestra Klára, jíž otec dostal díky svým stykům z diplomatických časů do Francie na studium lycea v Lyonu v první polovině 50. let. Stala se později francouzskou občankou a byla manželkou schopného finančníka a manažera. Jeho rodiče umírají příliš předčasně.
David Besser se i v totalitním režimu relativně dobře uplatnil jako schopný řezník a nadaný sportovec, ale útisk, že nemohl studovat, byl neustále zdrojem jeho stressu. Během uvolnění v létě roku 1968 před srpnovou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy dostal vízum do Francie a po 14 letech se setkal se svou sestrou, která už byla vdaná, toužila po dítěti, ale měla zdravotní problémy. Čekání na vyřešení zdravotních potíží řešila tím, že usilovně pracovala v kiosku rychlého občerstvení v Nice, který jí věnoval její manžel.
Tento kiosek na pláži je ústřední symbolikou celého příběhu. David Besser v něm Kláře pomáhal a vedli v něm mnoho důležitých rozhovorů o životě jejich rodiny. Druhým hlavním motivem příběhu je otázka lásky k vlasti. Proč milovat vlast, která připravila jeho rodiče o jejich kariéry a David je předčasně dochoval k smrti? Proč milovat vlast, která ho nenechala studovat, bránila mu v jeho společenském uplatnění a nakonec ho dostala do kriminálu? Proč milovat vlast, jejíž revoluce v roce 1989 byla jen divadlem? Proč milovat vlast, v níž po revoluci obsazují důležité posty estébáci a brutální vězeňští dozorci?
David Besser, neustále sledovaný StB, dostal v roce 1974 konečně další povolení vycestovat do Francie za sestrou, bohužel ve chvíli, kdy jeho sestra měla vážnou autonehodu. Přijíždí do Francie v okamžiku, kdy sestra umírá. Uvažuje o tom, že po ní zdědí kiosek na pláži a je na rozpacích, co s ním udělá. Jenže zjišťuje, že nejde o jeden kiosek, ale rozsáhlou síť kiosků na Azurovém pobřeží, čtyřhvězdičkový hotel na promenádě v Nice a spoustu dalšího majetku, rodinný dům, luxusní automobily, další nemovitosti. David prožívá velké dilema, zda se má stát emigrantem, ale nakonec se jím stane, protože byrokratické vízové formality mu nedovolí, aby dědictví po své sestře mohl převzít osobně. Přebírá tedy obrovský majetek jako emigrant, úspěšně bojuje o svou pozici velkého byznysmena.
Československo mu amnestovalo ilegální opuštění republiky, ale když v roce 1981 přijíždí na návštěvu staré vlasti, tak je uvězněn. Má se zpovídat ze svých „zločinů“ proti majetku v socialistickém vlastnictví před opuštěním republiky. Jedná se o konstrukci StB. Jeho manželka v Nice čeká první dítě. David se ocitá ve velmi složité situaci. Je vystaven brutálnímu fyzickému a psychickému nátlaku v době, kdy si lidé v Československu myslí, že éra těchto metod minula. Je verbován StB, vojenskou kontrarozvědkou a špionáží jako agent proti Francii proti slibu, že když podepíše spolupráci, tak do několika dnů může odjet zpátky domů do Nice.
David však nabídkám neuvěří. Francie se stala jeho novou vlastí a nehodlá ji zradit ve prospěch zájmů staré vlasti, která ho dosud jen šikanovala a zničila životy jeho rodičů. Zaplatí za to 22 měsíci vězení. Stráví 8 měsíců ve vazbě a 14 měsíců ve výkonu trestu v nejhorším českém kriminále v Minkovicích, kde zažívá neuvěřitelné příběhy. Život v Minkovicích je zcela mimo normy lidské důstojnosti. Pád z luxusu francouzského hoteliéra v Nice mezi spodinu kriminální a bachařské subkultury v Minkovicích je šokujícím zážitkem.
David Besser je po vykonání trestu do 24 hodin vyhoštěn z Československa. Stabilizuje svůj život ve Francii. Přichází však 17. listopad 1989.
David Besser je skeptikem předání moci. Nejde mu na rozum, že 17. listopadu 1989 byli studenti sice zmláceni policajty, ale další proces tzv. sametové revoluce proběhl takřka idylicky. Přitom několik měsíců předtím byly demonstrace potlačovány s největší brutalitou. Zlom přichází po parlamentních volbách v červnu 1990. Mezi poslanci figurují jména jeho nejhorších utlačovatelů, agentů StB a bachařů z Minkovic.
V úvodu příběhu, v němž je líčeno dětství Davida Bessera, je kapitola, jak děti v Sudetech mohly díky své vynalézavosti objevovat neuvěřitelné množství zbraní z II. světové války po Němcích. David Besser a jeho kamarádi ze základní školy disponovali obrovským objemem pěchotní výzbroje německého wehrmachtu. Využívali jej jen pro své chlapecké kratochvíle si zastřílet v lese nebo v jeskyni. Vždy odolali pokušení jej použít, a to i po příchodu ruských okupantů v roce 1968. V roce 1990 chtěl David tuto výzbroj odevzdat policii ke zničení, ale společenský vývoj po listopadu roku 1989 přiměl Davida a jeho kamarády z devítiletky ke změně rozhodnutí. Tím se uzavírá kruh příběhu. Kamarádi z devítiletky, jejichž svazek neroztrhla ani udavačská atmosféra československé společnosti 70. s a 80. let, znovu přísahají, že nedovolí, aby do jejich životů znovu zasáhla totalita jakékoliv barvy. Proto si zbraně ponechávají, aby nebyli bezbranní, kdyby vznikla nutnost postavit se režimu, který se prohlašuje za demokratický, ale ve skutečnosti může být úplně jiný.
David Besser slibuje, že kdyby došlo k nejhoršímu, tak proti zlu postaví všechno, i kdyby mu měl zůstat jediný kiosek na pláži.
